Včelařská konference

Co se týká zaschlých mrtvých larev neboli příškvarů, uvádí se, že v jednom příškvaru jsou až milióny spor. Podle mně teoreticky by jeden příškvar na nakažení stačit mohl. Prakticky budou ty spory vázány v hmotě příškvaru, takže pokud bude příškvar celý, tak na včele, která ho bude vynášet, ulpí z toho příškvaru jen velmi malá část.
Problém by mohl být u včelařů lajdáků, kteří nečistí spodek úlu. Příškvar by se tam po delší době, cca týdny, rozpadl na prášek, zplesnivěl atd a spory z něho by se potom mohly na drobném prachu roznést po úlu. Tím by došlo k masívní kontaminaci. Nebo, pokud by se jednalo o včelstvo s horším čisticím pudem a během silné snůšky, při česnu ve dnu úlu by přes příškvary na dně denně chodilo množství létavek , které by ty spory taky přinesly zpátky do úlu.

Pokud už ve včelstvech na stanovišti propukla klinika, trvá tam delší dobu a objevuje se velké množství příškvarů, které včely vynášejí ven, mohlo by dojít k určitému zamoření stanoviště. Předpokládám, že spory v půdě nějakou desítku let vydrží. Potom i pokud v okolí není žádný mor, tak včelař, který dal včely na stanoviště, kde před nějakým třeba 20 lety právě vyhynuly včely na mor, by měl z tohoto zdroje ve svých včelách určitý trvalý infekční tlak a trvale nějaké spory. Nejvíc asi na jaře, kdy je rostlinný porost slabý.